Projekt revitalizace okolí Hlavatice


Brána do Českého ráje


obrazek


Český ráj

Dýchající zemi, mé rodné vísce, poseté lány stromů lipových a hvězd nad ní šeptajíce bdících, skrývá se srdce - ráj. Tluče tiše a křičí zároveň v rytmu zelených hájů, vysokých skal kypících průzračně křišťálovou vodou. Zastav se, poutníče, usaď se obklopen životem v srdci našem, slyš našeptávání skryté v mlčení všude kolem sebe. Ty ze stejného cípu světa poslouchej, jak promlouvají kamenné modly dávných věků skryté tobě na očích. Poslouchej, než ztratíš tento dar. Krajina rozpínající se od brány jeho zalesněná ve vysokých kopcích, dýchající životem přes rybníky odrážející nebe i duši, až po strmé skály poskytující domovy ptákům a tobě schody vzhůru, je i tvým domovem, srdcem, jeho částí. Nechtěj, aby utichlo v opomnění jako u mnohých jiných. Neslyšíš-li žádný hlas, zkus se zastavit a nalézt ho tam, kde stále divoce zní- V Českém ráji. Však učiníš nejlépe, když neupadne v opomnění a neutichne nikdy!

Vždyť člověk bez srdce není člověkem.


Pavel Prousek, student 2.ročníku Waldorfského lycea Semily



obrazek

Když uhyne strom, zmizí s ním kousek světla, které kolem sebe shromažďoval, zmizí vůně listí a jeho tichý šepot. Když zmizí kus vzrostlého lesa, náhle vše utichá; nechá zde obnažené stromy, které byly po celý svůj život zvyklé na ochranu svých silných druhů, kteří odolávali vichřicím a všem hříčkám přírody, ale ruce člověka se ubránit nedokázali. Je to příběh dnešní doby, příběh o nás lidech, kteří jsme mladičké výhonky oproti starobylé moudrosti stromů.


-1-

V roce 2006 byl pod rozhlednou Hlavatice, která se tyčí nad Turnovem a je na počátku zlaté stezky Českého ráje, hrubě vykácen kus lesa. Bez smyslu a hlubšího pohledu na krajinu - úředník od stolu rozhodl. Při lednové vichřici Kyril, která si nemilosrdně vybrala ke svému ničení i toto místo, byla část zbylých stromů vyvrácena, a vznikla tak velká nerovnováha v organismu místa. Z rozhledny je nyní výhled na malebný horizont Jizerských hor, Krkonoš i Máchova kraje, avšak kdo ulpí pohledem na paseku pod sebou, tomu se začne jeho srdce bolestně vzpírat.

Z prvotní bolesti nad zničením krajiny a z touhy opět obnovit její sílu vznikl projekt Brána do Českého ráje. Jeho cílem bylo uvést poničenou krajinu opět do stavu, kdy bude působit harmonicky a opět začne v lidech vzbuzovat úctu a obdiv, navrátí se jí její původní ráz a zacelí se rány vzniklé vykácením. A tak se na svatého Jana sešla skupinka geomanticky pracujících lidí, léčících pomocí litopunktury krajinu. Skupina vytvořila kosmograf - pravzor, který zrcadlí vnitřní identitu místa a má na toto místo a jeho okolí léčebný účinek. (Tato metoda se dá přirovnat k akupunktuře lidského těla, s rozdílem, že místo stlačení bodu na lidském těle, se do krajiny umístí na příslušné místo kamenná stéla s kosmogramem.) Kosmogram vyvstal na pouti Českým rájem, kterou tato skupina podnikla, nesouc v duši přání, aby příchozí poutník, který vkročí do vyléčené krajiny, dokázal přijmout její impuls, proměnit ho ve své duši a odevzdat ho světu. Kosmogram byl vytvořen z květin, popela pokácených stromů a kamínků, a následující podzim byl vytesán do pískovcové stély. Po této vnitřní práci, kde se oslovují jemnohmotné, neviditelné dimenze Země, si projekt vzalo za svůj Waldorfské lyceum Semily. Stal se náplní ekologicko- uměleckého praktika druhého ročníku.

Prvním úkolem bylo vnést do krajiny radost a hru, o což se nemohl postarat nikdo jiný než děti. Dne 6.9., který byl prohlášen za „Den skřítků a víl“ se pod vyhlídku Hlavatici začaly sjíždět turnovské školky, pro které byl připraven program v přírodě. Děti skládaly mandaly z lesních plodů, přelézaly překážkovou dráhu, vyráběly vlastní skřítky z toho, co dal les a mnoho dalšího, co hravé děti nejvíce baví.

obrazekO měsíc později se studenti waldorfského lycea vydali do tohoto místa podruhé; tentokrát to byly kosy, sekery, srpy a pily, které měly této krajině pomoci na další cestě za jejím vyléčením. A tak se rozdělily pracovní skupiny, z nichž měla každá na starosti jeden díl práce - ti silnější seděli v korunách starých zanedbaných jabloní a ořezáváním jim navraceli ztracené mládí, další se oháněli kosami na neposečené louce, jiní zase odklízeli spadané větve ze zanedbaného lesa. A když už bylo pro ten den práce dost, usedl každý ke svému kusu pískovce a vtesával do něj to nejlepší ze svého kamenického umu. Tak se ke konci týdne sešlo na dvacet jedna opracovaných kamenů, každý s jedinečným tvarem a poselstvím. Každý z nich se usadil na své místo do kruhu, který byl vytyčen kolem vykáceného lesa, starého sadu, louky a březového hájku.

V době, kdy krajina spala klidným nerušeným spánkem a léčila svá hojící se zranění, se waldorfské lyceum připravovalo na další práce, které měly propuknout v červnu 2008. Šlo o umělecký projekt vytvoření sedmi dřevěných postav v nadživotní velikosti, které měly být umístěny právě do opečovávaného prostoru v Mašově u Turnova.

-2-

Téma bylo jasné - každá socha měla být zhotovena z jiného druhu dřeva a bylo pro to vybráno sedm „planetárních stromů“, tj. stromů, které jsou každý sám ve spojení s určitou planetou, kovem, barvou a především vlastností.

Jednalo se o dub, třešeň, jilm, břízu, jasan, buk a javor. A skutečně se k začátku června dovršily přípravy; bylo sehnáno sedm kmenů příslušných stromů, až na jilm, který se nepodařilo zajistit a zastoupila jej tedy lípa.

A tak se studenti 2. ročníku pustili do týdenní práce na svých sochách. Každý byl rozdělen do skupiny po třech lidech k vybranému stromu, který po celý rok studoval prostřednictvím kreseb a maleb.

Hrubou práci na sochách zastala motorová pila a o ostatní se postarala rozličná dláta a především vůle. Za krásného slunného počasí se tak ke konci týdne mohlo vztyčit sedm dokončených soch, které stanuly pod sadem, vystavěny do tvaru kruhu.

Každá ze soch vítá návštěvníka či kolemjdoucího turistu a může mu nabídnout něco málo ze svého poslání - zvelebení krajiny a uctění jejího původního rázu.

Během dalších měsíců, na podzim roku 2008, se kolem soch rozestavěly lavice vybízející k odpočinku a strávení zde alespoň krátké chvíle času, aby si každý z nás uvědomil, jaké duševní bohatství nám může přinést příroda kolem nás.

Velké díky k celému tomuto projektu patří paní Ivetě Sadecké, v jejímž srdci se zrodil nápad na úpravu vykáceného prostoru pod Hlavaticí. Především díky ní a jejímu soucítění s krajinou, velkému uměleckému duchu a neochvějné vůli, se udělal tento kout světa krásnějším a citlivějším

Další díky patří panu Karlu Hajnovi, Františku Zikudovi, Tomáši Tomsovi, Jožkovi Čermákovi, ZŠ a SŠ waldorfské a všem, kteří se jakkoli podíleli na pomoci při zrealizování celého projektu.


obrazek



-3-

O stromech a sochách

Kdo chodí do lesa a vnímá jeho šepot, ucítí i to, jak každá jeho jednotlivá část nese jinou náladu a vůni.Jinak se člověk cítí v lese bukovém; tam mu hladivě šedé kmeny majestátných stromů poskytují pocit bezpečí a klidu, zelenavé listy se klenou na jeho hlavou a poutník se cítí být pod jeho ochranou. Jiné je to zase uprostřed březového háje, když se na ním sklánějí bělostné a štíhlé břízy a jemně třepotají drobnými lístky. Každý strom s sebou přináší jiné poselství, každý strom v sobě nese svou vlastní pravdu, kterou pak vypouští do okolí a nechává ji ulpět i v lidském srdci.

V stromovém kruhu u Brány do Českého ráje je zastoupeno sedm planetárních stromů;

dub, třešeň, jilm, bříza,

jasan, buk a javor .

Každá ze soch má jiný výraz.
Dubový Atlas má ruce vzepjaté k obloze a vítá návštěvníky svou mocnou hrudí, opodál zase stojí něžná bílá madona - třešeň, jež nese název Zrození Venuše, po jejíž ramenou se pnou dlouhé prameny vlasů, vedle ní se do země zasmušile dívá lipová Máří Magdalena, která zde zastupuje jilm, za ní je do dálky zasněná bříza - Panna, která očekává své dítě. Po její levici je postava téměř bez výrazu – jasan - Zářící Spasitel, který neochvějně stojí sám jako dokonalá individualita, těsně u něj se tyčí Strážce moudrosti- vyrovnaný bukový král. Pod ním uzavírá kruh napůl veselá a napůl snivá javorová královna Imber Regina s dlaněmi sepjatými.

Každá socha má svůj vlastní dech, který kolem sebe rozdává; tento dech byl i dechem dřeva, ze kterého byla stvořena. Každé dřevo zase patřilo jinému ze stromů a každý strom byl pro svět jedinečnou bytostí. V kruhu si tedy každý může najít to své, může se nadechnout právě vedle stromu, který mu je nejvíc blízký svou povahou, či být právě u toho, který by mu mohl ještě leccos nového dát.

obrazek

-4-


Dub

obrazekAtlas



Dub byl odjakživa považován za krále stromů, možná pro svoji pevnost, starobylost a energii, kterou rozdával na první pohled. Dub se ohromnou silou tlačí do života, svými jedinečnými kůlovitými kořeny stojí v půdě jako bohy do země zaražený oštěp. Je to duch, jenž je v dubu ztělesněn, životní síla, která proudí do tvoření.

Dub má velmi silné spojení s planetou Mars a s jejími bohy. Mars nebyl jen bohem války, jak je často označován - keltský Mars měl především úlohu ochrany a strážení. Staří Řekové prý dovolili dévě dubového háje u Dodony, aby se vyvinula v jejich hlavní božstvo Dia. Jeho posvátný dub byl ve středu dodónské svatyně, jako v Delfách, jednou z hlavních věštíren ve Starém světě a poutním místem po dobu přibližně jednoho tisíce let.

obrazekV keltských pramenech byl dub označován jako strom válečníků, ale ve skutečnosti to je strom těch, kdo jsou schopni vnímat jeho sílu a tím i svoji vlastní; dub nás přivádí do kontaktu s vlastním zdrojem síly a identity.

Naše radost, když se hluboko v jádru spojíme s naším vlastním Já, je také radostí dévy dubu.

Ve starých dobách se dubu používalo na léčení průjmu, onemocnění jater a močového měchýře. V Bachových esencích dub nabádá k síle a vytrvalosti, pomáhá u lidí, kteří myslí pouze na svoji práci a výkon - dub je opět učí vážit si prohraných, něžných a důvěrných časů.

Jako barva je dubu přisouzena červená, která jako ohnivé sálající plameny přináší chuť do života. Mezi její další symboly patří láska, emoce, nalaďuje dynamicky, působí povzbudivě, průrazně až agresivně. Tato barva odpovídá životní síle a stejně jako dub propůjčuje pocit vlastní hodnoty a sebedůvěry.

Den v týdnu je pro dub úterý.

-5-

Slyš,

jak promlouvá sukovitý dub,

služebník železného Marsu:


Ó člověče,

do hloubi zapouštěj své kořeny

a do výše se tyč!

Buď mocný a silný!

Buď bojovník, ochránce a rytíř!“


-6-

Třešeň

obrazekZrození Venuše



Tento strom nám přináší symbol čistoty a krásy. Už dříve byl považován za strom, který po zimě ohlašuje návrat jara. Vlastní je japonské kultuře; v její mytologii je zasvěcen princezně Ko-no-hana-sakuja-hime, která se mezi 14.-16. stoletím stala hlavní bohyní hory Fudži.

V léčitelství se třešně užívalo proti kašli a její působení ovlivňuje dráhy srdce, sleziny a žaludku.

Třešen podává svědectví o tom, že má každá bytost být sama sebou; nejlepší jakou dokáže být, neboť svou jedinečností, která zdravě vyrůstá, dokáže dát světu to nejlepší. Třešeň je nazývána „bílou madonou“, a jako planeta je jí přisouzen Měsíc.

Třešeň v sobě nese symbol fialové barvy; ta sama je barvou inspirace, magie a mystiky. Je to splynutí dvou barev modré, která přináší klid a červené jako pohonné síly. Její světlý odstín naopak symbolizuje lásku k bližnímu a obětavost. Jako den v týdnu má třešeň pondělí.

obrazek
Slyš,

jak promlouvá stříbrný Měsíc

v dobu májovou

ústy kvetoucí třešně,

jejíž květy v létě v plody zrají:


Ó člověče,

podoben rostlině proměňuj to,

co je dole, v to, co je nahoře!

Zušlechťuj své pudy!

Zraj a sklízej plody žití!“

-7-

Jilm

obrazekMáří Magdaléna



Jilm je znám jako zprostředkovatel mezi věcmi; fyzicky sjednocuje vlastnosti stromů s měkkým a tvrdým dřevem, kůže jako medium vnějšku a vnitřku. Duchovně jilm zprostředkovává vztah mezi živými a mrtvými. Anděl, který bdí nad tímto stromem, nám může pomoci při komunikaci s jinými říšemi. To jde i ruku v ruce s tím, že jiné jméno, které jilm nese je „elfí dřevo“.

Jilm je silně ovládán planetou Merkur, který je archetypem komunikace a výměny.

Jilm byl vždy váženým stromem, podle staroseverské mytologie Eddy byl první lidský pár stvořen ze stromů - muž z jasanu a žena z jilmu ( původní jméno ženy Embla bylo odvozeno z výrazu Almya, jilm).V severské tradici byl prý jilm ochranným stromem domu a dvora.Ve staré Francii se zase pod jilmy vykládalo právo a staří Řekové a Římané jilmy vysazovaly na hřbitovech.


V léčitelství se jilm využíval k ošetřování kůže. Při vnitřním užití se jilm uplatnil k léčení průjmů, vnitřních krvácení, horeček a revmatu. V Bachových esencích nese jilm princip zodpovědnosti. Vyčerpaným lidem, kteří toho normálně zvládají spoustu a cítí se být zdoláni únavou, tento prostředek znovu umožní vidět problémy ve správných rozměrech.

V současné době se odehrává masivní zánik jilmu; první vlna se uskutečnila kolem roku 1919 v Nizozemí a byla způsobena houbou, o další ničení těchto stromů se ve 40. letech postaral bělokaz jilmový, který tuto houbu přenášel na svém těle. Bylo zničeno 10-40% porostu a v 60. letech vypukla další, ještě masivnější vlna, která vyvrcholila v devadesátých letech úbytkem starých velkých jilmů. Důsledky napadení bylo vadnutí, které narušilo hospodaření stromu s vodou do té míry, že to na něj mělo smrtící účinek.

Ve Velké knize stromů od Freda Hagenedera se autor zmiňuje o hlubších důvodech vymírání těchto stromů. Podle něj jilmy umírají proto, že je jejich úkolem spojovat různé říše, ale žádný člověk nepřichází, aby naslouchal a pod jejich větvemi potkával jiné bytosti. Autor mluví o tom, že každý z nás může situaci jilmů zlepšit tím, že bude šířit pochopení toho, že člověk není jedinou živoucí bytostí na Zemi, která si zasluhuje respekt a lásku.

Barva, kterou jilm oplývá je žlutá, nesoucí s sebou symbol moudrosti, vysoké inteligence a myšlení. Je také symbolem osvícení a vysvobození, podporuje chápavost a horlivost v učení. Žlutá podporuje schopnost kontaktu, vnitřní bdělost a ochotu se stále něčemu přiučovat. Je to zářící barva která přináší radost a veselí.

-8-

Slyš,

jak promlouvá rtuťovitý Merkur

ze živého vzrůstu Jilmu a jeho semen okřídlených:


Ó člověče,

pohybuj se!

Buď čilý, živý a rychlý!“


-9-

Bříza

obrazekPanna



Bříza je ztělesněním bílé bohyně. Déva břízy rozsévá svoji setbu po širých tundrách a pustinách aby na ně vrátila život a připravila půdu pro ostatní stromy. Jakmile tak učiní, sama odchází. Fyzické tělo břízy se možná zdá být měkké a pokorné, avšak bříza samotná je ztělesněním nejmocnější síly vesmíru; síly lásky a péče. Je přezdívána princeznou světla, jež učí lásce, či chůvou novorozeného života. Bříza je stromem, který léčí a ozdravuje, oplývá nesobeckou láskou a vnáší životní sílu a osvěžující světlo do temného, starého nebo nemocného prostředí.

Jaká jiná planeta by tedy mohla být k bříze přisouzena, než právě Venuše - velká bohyně našich předků, která s sebou nese symboly jako je služba, oddanost, citlivost a snaha o harmonii.

obrazekV minulosti se prý na březovou kůru psaly první opisy prastarých véd, kolébky a jesle byly kdysi zhotovovány z březového dřeva, aby byla novorozeňata uchráněna před špatnými vlivy. V mýtech má bříza různá jména; Frize, Afrodita, bohyně lásky či boží matka. Jeden ruský svatodušní zvyk praví, že se má do domu přinést krásná mladá bříza, která má být slavnostně vyzdobena a po dobu tří dnů uctívána jako duch života a navracející se vegetace.

Bříza podporuje žluč, ledviny, močový měchýř a přináší svou duševní vláčnost a mírnost těm, co mají sklony ke strnulosti a tvrdošíjnosti. Homeopatický přípravek z břízy je omlazující, očišťující a utěšující.

Barva, která je bříze přisouzena, je barvou, která nám jako první ohlašuje příchod jara. Je to zelená, známá jako barva přírody a vegetace, která nese symboly jako je růst, nový začátek. Sama barva dává pocit klidu, signalizuje uzdravení, zotavení a osvěžení. Je označována jako barva srdce, srdeční čakry, harmonie a naděje.

Den, který má ve svém znamení břízu, je pátek.

-10-


Slyš,

jak promlouvá měděná Venuše

z panensky bělostné břízy,

jež slabě koření

a hodně světla pije:


Ó člověče,

vytvářej ve své duši

něžně, pln obdivu a lásky,

krásu tohoto světa!“

-11-

Jasan



obrazekZářící Spasitel



Tento strom je již odpradávna znám jako nositel světla a jasu. Jasan je stromem, který spojuje a svádí dohromady tvořivé. Symboly oštěpů a šípů jsou výrazovými formami koncentrovaného paprsku síly vůle. Jasan dává moc, povzbuzuje sílu, probouzí dychtivost po činech a lze u něj nalézt své ideje. Učí nás, když přijímáme, dávat, učí nás žít se Zemí. Jasan, jako bílý zářící šíp, k sobě nemůže mít přisouzené jiné vesmírné těleso, než právě zlatisté Slunce.

A tak právě tento strom slouží souhře slunce a vody; tajemství stromu spočívá ve spojení mezi nimi. Duch jasanu spojuje, propojuje a překlenuje, utváří most mezi vnitřním a vnějším světem, mezi lidskou bytostí a vesmírem, mezi ženskými a mužskými principy. Ženská“ strana jasanu se spojuje s životodárnou vodou, léčením a ochranou. „Mužská“ strana s oštěpem, holí a dalšími výrazovými formami lineárního a solárního principu.

obrazekI staroseverská mytologie Edda, která již byla zmíněna u jilmu, mluví o dvou stromech, jejichž jména byly Askr a Embla, ze kterých bylo stvořeno lidstvo, žena z jilmu a muž z jasanu.



Jasan je po celá staletí považován za prospěšný mladému životu, ve Skotsku se mu připisoval blahodárný vliv na novorozence. Jasanu se připisovala moc nad vodou. Podle starých keltských zvyků obsahovala každá loď kousek jasanového dřeva, aby byla chráněna před potopením.

V léčitelství už řecký lékař Hippokrates používal ve 4. století přípravky z jasanu proti dně a revmatu. Listy, kůra a plody působí močopudně, projímavě a pročišťují krev. Semena z jasanu posilují játra a slezinu.

Barva, která přísluší jasanu je bílá- jako nejsvětlejší barevné chvění představuje symboly čistoty, jasnosti, vznešenosti, nevinnosti, zdůrazňuje existenci světla a rozpuštění veškeré hrubosti, bílá má také schopnost rušit staré myšlenkové struktury.

Dnem jasanu je neděle.

-12-


Slyš,

jak promlouvá světlem prozářený,

do výše se vypínající jasan,

ten strom zlatistého Slunce:


Ó člověče,

buď vzpřímen a vznešený!

Nepromarňuj sebe pro nehodné!

Buď si své ušlechtilosti člověka plně vědom

-13-

Buk

obrazekStrážce moudrosti



Tento strom sám o sobě budí dojem klidné vyrovnanosti, síly a určité vznešené starobylosti. Není proto divu, že je považován za „strážce lesa“, který s sebou přináší symbol dominance a moudrosti.

Duchovní dar, který nám buk dává jako své poselství, mluví o nalezení vlastního středu, v němž má být člověk silně koncentrován, nemá spěchat, rozhodovat se pečlivě a jasně ve zvoleném směru a pak kráčet rozhodnými kroky.

obrazekNa buku je silně znatelný vliv jeho planety- Saturnu- který nese principy smršťování, zhušťování a odloučení. Je o něm mluvenou jako o silné individualitě, která dokáže rozvíjet sama sebe, sebou samou. I na bukovém lese je vidět, že je to svět sám pro sebe, ve kterém koruna každého jedince vytváří téměř dokonalou polokouli.

V mýtech se buk vyskytl v Pyrenejích, kde byly nalezeny staré keltské oltáře, jenž byly zasvěceny Fagovi- buku. Mluví se o tom, že první knihy byly vyrobeny z bukových prkýnek.

Prý i Johanes Gutenberg vynalezl knihtisk poté, co si z bukového dřeva vyřezal písmeno a zabalil jej do papíru, v němž dřívko později zanechalo obtisk. Je zajímavé, že v mnoha jazycích má buk téměř stejný význam jako kniha- v němčině se buk nazývá Buche a kniha Buch.

V léčitelství byly bukové listy a kůra používány na „zchlazení hlavy“, proti horečce a také na podporu bystrosti. Buk působí antidepresivně, o čemž svědčí i výklad barvy, která je mu přisouzena; modrá. Mluví se o ní jako o barvě, která pomáhá proti stresu, nese symboly klidu, míru, uvolnění a vyváženosti, otevírá ducha intuici a dojmům, je to barva víry, oddanosti bohu, odevzdanosti, touhy a samostatnosti.

Den v týdnu, který je přisouzen buku je sobota.

-14-

Slyš,

jak promlouvá olověný Saturn,

ze stromů temného lesa,

z jedlí, buků a cypřišů:


Ó člověče,

pociťuj odpovědnost

za tíhu své doby

a celého lidstva!

Vroucně a s vážností chop se úkolu,

který před tebe staví život!“

-15-

Javor

obrazekImber Regina



Javor přináší sílu, která řídí horizontální rozšiřování. Jeho přítomnost uvolňuje, chladí, zklidňuje a přivádí v rovnováhu,javor nám také pomáhá získat jasnou hlavu. Je prvotní formou stromu jako antény pro impulsy do vyšších sfér.

Planeta, která tomuto stromu náleží je Jupiter, který mu propůjčuje vlastnosti jako je rozšiřování, štědrost, hojnost, otevřenost, připravenost přijímat a učit se od svého většího já, vesmíru. Javor nás nabádá ke komunikaci s okolním světem: rozšiřuj se, obklopuj, přijímej, objímej !

V mýtech se javor vyskytuje v příběhu ze Severní Ameriky. Ten vypráví o kmeni Salteauxů, který líčí příběh o ohnivých listech javoru, které zachránily babičku stvořitele, Nanahboozo, před zlými duchy temnoty. Za odměnu tento bůh ukázal lidem z kmene, jak z javoru získávat mízu- sirup, aniž by strom trpěl víc, než by musel.

obrazekV léčitelství se používaly přípravky z javorové kůry, které zmírňovaly horečku, léčily oteklé klouby a zanícené oči.

Barva, kterou má javor přisouzenou, na podzim plní celá údolí a přináší teplé paprsky radosti i po tom, co skončilo léto a jeho slunný čas. Je to oranžová, která v sobě nese symbol veselí, optimismu, radosti ze života, pomáhá proti depresím a pesimismu, vede k odvaze a síle a probouzí otevřenost k všeobecným otázkám. Den, který je javoru přisouzen, je čtvrtek.








-16-


Slyš,

jak promlouvá javor

se svými rozpjatými listy,

strom Jupitera,

jemuž cín svatý je:


Ó člověče,

překonej v sobě chvat a spěch!

Hledej chvíle klidu,

v nichž zrodit se může

dobrota a moudrost!“

-17-

obrazek


Jakkoli byla tedy cesta spletitá, prodírala se neprostupnými úskalími, či se zdála být příliš nezdolatelná, spěje nejspíše ke svému konci. Je to cesta, která byla příběhem obyčejné krajiny, kterou potkalo neobyčejné štěstí v neštěstí. Cesta osudu, který ačkoli se zdál jakkoli nemilosrdný, nakonec přece vše vykreslil ještě lepšími barvami než na jejím počátku.

Krajina nezná jinou řeč než tu svoji; zpěv ptáků, bzučivou harmonii čmeláků a šumění lístků pod klenbou lesů. Šeptá si sama pro sebe a jen občas ji člověk dokáže porozumět. Když se tak ale stane, otevře mu náruč plnou těch nejvzácnějších pokladů.

To pak srdce člověka zpívá s ní a ona je částí jeho a on je částí jí. Kvete mezi nimi přátelství tak ryzé, jak jen přátelství může být. Přátelství plné pravdy, úcty a porozumění.

Kéž i pro nás bude tento kousek krajiny malým pokladem, který si budeme chránit jako to nejvzácnější tajemství a nedáme si na něj dopustit. Jediný dar, který můžeme na oplátku dát, je propůjčit jí kousek svého srdce.

A to se v Českém ráji stane snadno.



obrazek


-Použitá literatura-


Velká kniha stromů, duch stromů, Fred Hageneder

Moudrost stromů, Fred Hageneder

Chléb sám tě neživí, sbírka modliteb a průpovědí, uspořádal Radomil Hradil

Magie barev, Waltraud Maria Hulke

Časopis Člověk a výchova

V roce 2008 zpracovala, za použití jmenované literatury a díky pomoci přátel,

Dita Landovská.


-18-