Brána do Českého ráje

V roce 2006 byl pod rozhlednou Hlavatice, která se tyčí nad Turnovem a je na počátku zlaté stezky Českého ráje, hrubě vykácen kus lesa. Bez smyslu a hlubšího pohledu na krajinu - úředník od stolu rozhodl. Při lednové vichřici Kyril, která si nemilosrdně vybrala ke svému ničení i toto místo, byla část zbylých stromů vyvrácena, a vznikla tak velká nerovnováha v organismu místa. Z rozhledny je nyní výhled na malebný horizont Jizerských hor, Krkonoš i Máchova kraje, avšak kdo ulpí pohledem na paseku pod sebou, tomu se začne jeho srdce bolestně vzpírat.

Z prvotní bolesti nad zničením krajiny a z touhy opět obnovit její sílu vznikl projekt Brána do Českého ráje. Jeho cílem bylo uvést poničenou krajinu opět do stavu, kdy bude působit harmonicky a opět začne v lidech vzbuzovat úctu a obdiv, navrátí se jí její původní ráz a zacelí se rány vzniklé vykácením. A tak se na svatého Jana sešla skupinka geomanticky pracujících lidí, léčících pomocí litopunktury krajinu. Skupina vytvořila kosmogram - pravzor, který zrcadlí vnitřní identitu místa a má na toto místo a jeho okolí léčebný účinek. (Tato metoda se dá přirovnat k akupunktuře lidského těla, s rozdílem, že místo stlačení bodu na lidském těle, se do krajiny umístí na příslušné místo kamenná stéla s kosmogramem.) Kosmogram vyvstal na pouti Českým rájem, kterou tato skupina podnikla, nesouc v duši přání, aby příchozí poutník, který vkročí do vyléčené krajiny, dokázal přijmout její impuls, proměnit ho ve své duši a odevzdat ho světu. Kosmogram byl vytvořen z květin, popela pokácených stromů a kamínků, a následující podzim byl vytesán do pískovcové stély.

Po této vnitřní práci, kde se oslovují jemnohmotné, neviditelné dimenze Země, si projekt vzalo za svůj Waldorfské lyceum Semily. Stal se náplní ekologicko-uměleckého praktika druhého ročníku.

Prvním úkolem bylo vnést do krajiny radost a hru, o což se nemohl postarat nikdo jiný než děti. Dne 6.9., který byl prohlášen za „Den skřítků a víl“, se pod vyhlídku Hlavatici začaly sjíždět turnovské školky, pro které byl připraven program v přírodě. Děti skládaly mandaly z lesních plodů, přelézaly překážkovou dráhu, vyráběly vlastní skřítky z toho, co dal les a mnoho dalšího, co hravé děti nejvíce baví.

O měsíc později se studenti waldorfského lycea vydali do tohoto místa podruhé; tentokrát to byly kosy, sekery, srpy a pily, které měly této krajině pomoci na další cestě za jejím vyléčením. A tak se rozdělily pracovní skupiny, z nichž měla každá na starosti jeden díl práce - ti silnější seděli v korunách starých zanedbaných jabloní a ořezáváním jim navraceli ztracené mládí, další se oháněli kosami na neposečené louce, jiní zase odklízeli spadané větve ze zanedbaného lesa. A když už bylo pro ten den práce dost, usedl každý ke svému kusu pískovce a vtesával do něj to nejlepší ze svého kamenického umu. Tak se ke konci týdne sešlo na dvacet jedna opracovaných kamenů, každý s jedinečným tvarem a poselstvím. Každý z nich se usadil na své místo do kruhu, který byl vytyčen kolem vykáceného lesa, starého sadu, louky a březového hájku.

V době, kdy krajina spala klidným nerušeným spánkem a léčila svá hojící se zranění, se waldorfské lyceum připravovalo na další práce, které měly propuknout v červnu 2008. Šlo o umělecký projekt vytvoření sedmi dřevěných postav v nadživotní velikosti, které měly být umístěny právě do opečovávaného prostoru v Mašově u Turnova. Téma bylo jasné - každá socha měla být zhotovena z jiného druhu dřeva a bylo pro to vybráno sedm „planetárních stromů“, tj. stromů, které jsou každý sám ve spojení s určitou planetou, kovem, barvou a především vlastností. Jednalo se o dub, třešeň, jilm, břízu, jasan, buk a javor. A skutečně se k začátku června dovršily přípravy; bylo sehnáno sedm kmenů příslušných stromů, až na jilm, který se nepodařilo zajistit a zastoupila jej tedy lípa. A tak se studenti 2. ročníku pustili do týdenní práce na svých sochách. Každý byl rozdělen do skupiny po třech lidech k vybranému stromu, který po celý rok studoval prostřednictvím kreseb a maleb. Hrubou práci na sochách zastala motorová pila a o ostatní se postarala rozličná dláta a především vůle. Za krásného slunného počasí se tak ke konci týdne mohlo vztyčit sedm dokončených soch, které stanuly pod sadem, vystavěny do tvaru kruhu. Každá ze soch vítá návštěvníka či kolemjdoucího turistu a může mu nabídnout něco málo ze svého poslání - zvelebení krajiny a uctění jejího původního rázu. Během dalších měsíců, na podzim roku 2008, se kolem soch rozestavěly lavice vybízející k odpočinku a strávení zde alespoň krátké chvíle času, aby si každý z nás uvědomil, jaké duševní bohatství nám může přinést příroda kolem nás.

Velké díky k celému tomuto projektu patří paní Ivetě Sadecké, v jejímž srdci se zrodil nápad na úpravu vykáceného prostoru pod Hlavaticí. Především díky ní a jejímu soucítění s krajinou, velkému uměleckému duchu a neochvějné vůli, se udělal tento kout světa krásnějším a citlivějším. Další díky patří panu Karlu Hajnovi, Františku Zikudovi, Tomáši Tomsovi, Jožkovi Čermákovi, ZŠ a SŠ waldorfské a všem, kteří se jakkoli podíleli na pomoci při zrealizování celého projektu.